Bůh, který stvořil člověka z lásky, jej také povolal k lásce; to je základní a vrozené povolání každé lidské bytosti. Vždyť člověk je stvořen k obrazu a podobě Boha, který je láska. Protože Bůh ho stvořil jako muže a ženu, jejich vzájemná láska se stává obrazem absolutní a nepomíjivé lásky, jakou Bůh miluje člověka.
Muž a žena jsou stvořeni jeden pro druhého. Žena byla muži jako jemu rovná dána Bohem jako pomoc a přestavuje tak Boha, který nám přichází na pomoc. Znamená to nepomíjivou jednotu jejich dvou existencí. Od počátku bylo plánem Stvořitele: „Už tedy nejsou dva, ale jeden“ (Mt 19,6).
Zkušenost zla kolem nás i v nás se projevuje i ve vztazích mezi mužem a ženou. Jejich spojení je ohrožováno různými podobami nesvornosti a nesouladu. Nevyplývá to z jejich přirozenosti, ale z hříchu. Původní společenství je narušeno. Aby se rány hříchu mohly uzdravit, muž i žena mají zapotřebí pomoci Boží milosti, kterou jim Bůh nikdy neodepřel.
Svátost manželství je znamením jednoty Krista a církve. Dává manželům milost milovat se láskou, jakou Kristus miloval církev; milost svátosti tak zdokonaluje lidskou lásku manželů, upevňuje jejich nerozlučitelnou jednotu a posvěcuje je na pouti k věčnému životu.
Mladí přátelé – snoubenci,
máte-li úmysl v našem kostele přijmout svátost manželství, přijďte k nám na děkanství asi čtyři měsíce před plánovanou svatbou. Potřebujeme se s Vámi domluvit na vhodné přípravě na přijetí svátosti manželství. Rádi se Vám budeme věnovat.
Milí manželé,
žijete-li v civilním manželství a máte v úmyslu je církevně zplatnit? Zastavte se u nás na děkanství a domluvíme vše potřebné.