Nejhlubší schopností člověka je schopnost oběti. V hlubinách jeho nitra spočívá ono ticho a jasnost, z níž vystupuje oběť k Bohu. Viditelným znamením tohoto nejvnitřnějšího, nejtiššího a nejsilnějšího v člověku je oltář – obětní stůl.
Základní tvar nového obětního stolu je kvádr. Na jeho čelní straně dominuje kříž, jehož horizontální rameno přechází do bočních stran. Ale nejdůležitější místo, které nikdy neuvidíme, je uvnitř – prostor – skutečný, pravdivý a neviditelný. S ním nás spojuje kříž. Skutečný, pravdivý a neviditelný je Bůh, ke kterému máme přístup skrze kříž Ježíše Krista a jeho Zmrtvýchvstání.
Prostor v obětním stole má vyvážený, harmonický, kosmický tvar elipsy. Není prázdný, statický, do sebe uzavřený. Dochází v něm k neustálému přitahování dvou hmot – shora i zespod vystupujících válců, což symbolizuje stvořitelské tvůrčí dění.
Dvě hmoty – dva protipóly v prostoru obětního stolu se téměř dotýkají. Jsou obdobou pojetí stvoření světa, které je vyjádřeno na stropě Sixtinské kaple v Římě.
Ambon – místo hlásání slova Božího. Náš nový ambon je troch atypický, ale mnohé vypovídající. Symbolizuje příď lodi, která rozráží vlny života. Do času a prostoru tohoto světa vstupuje Boží slovo, které dává všemu jasný směr.
Obětní stůl a ambon jsou výsledkem Božího působení. On dal člověku kámen a dřevo a dovolil mu, aby přetvářel jeho dary a poctivou prací svých rukou ho oslavil.
Mons. František Hladký