Barokní architektura byla postavena v letech 1714-1717 na místě starší stavby středověkého původu a shodného zasvěcení. V siluetě města se projevila nová kaple štíhlou převýšenou lucernou s atributy sv. Klimenta, papežskou tiárou se zkříženými svatopetrskými klíči, které se staly demonstrativním poukazem katolické víry k počátkům křesťanství v zemi, k patrociniu , k tradici svatyně považované tehdy za nejstarší v Čechách a symbolizovaly pro současníky i budoucí ochranu světce- papeže nad městem a diecézí.
Na vznik a původní podobu středověkého kostela sv. Klimenta v Hradci Králové existují v historiografii různé, mnohdy protichůdné názory. Hlavním důvodem je , že do dnešní doby se dochovalo velice málo stavebních i písemných dokladů, jež by naše poznání jednoznačně upřesnily.
Z předhusitské doby se dochovala gotická kaple sv. Klimenta, jež se objevovala v četnějších zmínkách až v jagellonském a v mladším období, kdy se v ní již nekonaly bohoslužby a město jí využívalo jako příležitostné skladiště a také ji průběžně opravovalo ( 1514, 1516, 1603) a obnovovalo prejzovou krytinu.
V pramenech se vyskytovalo označení “ stará kaple “ – capella antiqua ( např. 1514, 1630) případně “ starý kostel“ ( 1603) , jež znamenalo starobylost a snad i skutečnost, že nesloužila sakrálním účelům. V názvu “ česká kaple “ ( 1516, 1517) se zřejmě odrážela její původní funkce v době předhusitské, kdy se v ní sloužily bohoslužby pro české obyvatele města v hradbách ovládaného německými měšťany. Analogii k existenci menších sakrálních objektů určených pouze pro českou menšinu nalezneme v předhusitském období i v dalších našich městech s převažujícím německým obyvatelstvem ( např. Nymburk, Olomouc). Název “ solní kaple “ ( 1616) souvisel se skladováním soli.
Zasvěcení sv. Klimentu je charakteristické zejména pro raný středověk. S kostely zmíněného patrocinia se setkáváme většinou v tomto období na knížecích hradech a při dvorcích ve spojení se zdejšími kostely ( např. Levý Hradec, Litomyšl,Stará Boleslav, Kouřim, Vyšehrad aj.). Právě s misií Konstantina a Metoděje a s velkomoravským vlivem v Čechách byla spojována svatoklimentská patrocinia kostelů v 9. a 10. století. . Nepředstavují však jednoznačný doklad o původu kostela, neboť se zasvěcením sv. Klimentu se setkáváme znovu ve 14. století, v době lucemburské, kdy cyrilometodějská úcta zažívá svoji první renesanci v českých dějinách.
Sv. Kliment ( také Klement, Klemens I. Romanus), třetí papež v pořadí nástupců sv. Petra vykonával svůj úřad v letech 92-101 ( 90-99 ?). K důležitým historickým dílům připomínajícím činnost sv. Klimenta je jeho list Korintským, členům zdejší křesťanské obce zmítané vnitřními rozpory. Za císaře Trajána byl poslán na Chersónes na práci v lomech na mramor. Nepřestal hlásat křesťanství a tak byl podle legendy odsouzen k smrti a s kotvou upevněnou na krku byl vhozen do moře. Jeho tělo místní křesťané našli a důstojně pohřbili. Podle legendy ostatky svatého papeže přinesli Konstantin a Metoděj z Krymu na Velkou Moravu a do Říma. Událost připomínají nástěnné malby v kostele S. Clemente v Římě, kde byl také pohřben sv. Cyril ( Konstantin) . Podle jiné verze nebyl sv. Kliment vyhnán na Krym, ale byl popraven v Římě v řece Tibeře a jeho ostatky se přenesly do S. Clemente. Atribut svatého papeže – kotva se objevila i na českých mincích 11. století a dokládá sílu této tradice v našem prostředí.
Z výsledků stávajícího archeologického bádání vyplývá, že barokní kaple sv. Klimenta v Hradci Králové vznikla na místě stavby gotického původu, jež byla postavena před polovinou 14. století na parcele, kterou vymezovala ulice Rokitanského na západě, domovní zástavba na východě a na jižní straně ohradní zeď hřbitova u farního kostela sv. Ducha, jehož novostavba zde tehdy vyrůstala.
Z původní architektury se dochovala pouze část obvodové cihlové zdi s opěrným pilířem na jihovýchodě, obvodová zeď na severozápadě, kde tvoří součást Bílé věže, také fragment lomeného portálu a zazděná vysoká okna na obou stranách jihovýchodního nároží, dále okno v prvním patře věže a pískovcová klenební žebra. Použití cihlových tvarovek, trojúhelných cihel ukončených oblouny je v této době u nás atypické, svědčí však o vlivu z německé oblasti. Kaple sv. Klimenta se tak do jisté míry odlišuje od současné stavby sv. Ducha, kde se s podobnými články nesetkáváme. Spojuje je však společný typ zdiva i cihel.
Gotická architektura měla podobu jednolodí netradičně orientovaného presbytářem k severu, resp. s mírným posunem osy k severovýchodu a o délce lodi cca 10-11 m. Obvyklé středověké směrování sakrální stavby na ose východ – západ zde muselo být opuštěno v důsledku celkové situace staveniště určeného okolní zástavbou. O existenci klenby svědčí opěrné pilíře a torzo klenebních žeber v patře věže. Jižní průčelí kaple bylo zbořeno v roce 1574, kdy muselo ustoupit Bílé věži, jejiž hranolová hmota zasáhla do celého jižního pole lodi. Nejasná je podoba architektury na severní straně, kde se mohl vyskytovat jak polygonální, tak i přímý závěr ( Richter- Vokolek). Barokní kaple zaujala v celém rozsahu půdorys středověké svatyně a tak řešení této otázky zůstává zatím otevřené.
Václav Hájek z Libočan v Kronice české, vydané v roce 1541, učinil ve svém výkladu z kaple sv. Klimenta nejstarší kostel v Čechách a položil tak základ k lokální tradici, jež v závěru 17. století přerostla rámec města a patřila k pozoruhodným projevům barokního historismu. Hájkova teorie měla ohlas již v předbělohorském období mezi místními vzdělanci, ale většího ohlasu a významu nabývala až v posledních dvou desetiletích 17. století a v průběhu 18. století. Autor Kroniky české zaměnil hradiště na Levém Hradci s Hradcem Králové a spojil mylně zdejší gotickou kapli sv. Klimenta s první křesťanskou svatyní v Čechách, zmiňovanou v legendách a založenou knížetem Bořivojem v osmdesátých letech 9. století na Levém Hradci, jak jednoznačně později prokázala osvícenecká historiografie ( G. Dobner).
Sv. Kliment patřil v padesátých letech 17. století ke sv. Duchu společně s dalšími filiálními kostely a kaplemi. Kromě skladování obilí, soli se zde uvádí v roce 1680 opět depozit starých zbraní. Využití svatyně v této době nesvědčilo o zvláštní úctě k místu, jež představovalo údajné počátky křesťanství v zemi.
Až návštěva císaře Leopolda I. 29. června roku 1680, jemuž hradečtí měšťané ukázali “ první křesťanský chrám v Čechách „, se stala důležitým impulsem k oživení historické tradice. Zájem panovníka o kapli sv. Klimenta vedl v srpnu 1680 k nařízení městské radě, aby provedla vyklizení sakrálního prostoru. Opravu nechal provést kanovník Bernard Sartorius ( vybílení, pořízení nových oken a Božího hrobu, který byl umístěn na evangelijní straně). Bohoslužby byly obnoveny v roce 1681.
Atmosféra barokního historismu ovlivnila i vznik dalšího díla, univerzitní teze hradeckého rodáka Václava Františka Josefa Klobásy z r.1682, který promoval díky finanční podpoře biskupa Jana Františka Kryštofa z Talmberka. Mědirytina s námětem založení kostela sv. Klimenta v Hradci Králové se opírala o Hájkovu kroniku. Představila knížete Bořivoje za účasti Cyrila a Metoděje při zakládaní prvního kostela v Čechách-sv. Klimenta v Hradci Králové.
V duchu bohaté barokní alegorie byl zde představen papež sv. Kliment s atributy mučedníka, jemuž holduje Čechie doprovázená dívkou, která drží mapu královéhradecké diecéze. Kotva, symbol jeho mučednictví se objevuje nad ním v medailonu, ale drží ji i v ruce. Nad scénkou se světcem je umístěn medailon s papežem Klimentem X. V horní partii grafického listu je umístěna ústřední scéna se založením kostela sv. Klimenta v Hradci Králové. Velký model jednolodní architektury s apsidou a věží pozdvihují andělé za účasti obou věrozvěstů Cyrila a Metoděje.
Klimentská symbolika graduje i na pravé straně listu, kde v pohledu na skupinu ženských postav a figurou muže, snad učence se připomínalo založení Karolina, Univerzity Karlovy za papeže Klimenta VI. , jenž ji potvrdil . Tak se otevřel české zemi pramen Víry a Umění, jak dokládají postavy Beránka vlevo a Pegase vpravo na vrcholcích hor, z nichž stéká proud vody reprezentující duchovní bohatství země. Z těchto potoků nabírají plnými nádobami početné postavy na svazích kopců. Sám Václav Klobása je představen v pravém rohu této scenerie , velice skromně drží štít s devočním nápisem. Kartuš na spodním okraji připomíná osobu již byla tato teze věnována a to biskupu královéhradeckému Janu Kryštofu z Talmberka. Univerzitní teze měla ohlásit veřejnou disputaci k obhájení teologicko-filozofických tezí.
Má podobu grafického listu vytvořeného ze dvou desek o rozměrech 688×470 a 690×470 mm. Autorem návrhu byl Antonín Lublinský a mědirytinu provedl Filip Kilián.
Snad právě jako odraz stoupající úcty ke světci zvolil tehdejší biskup Jan Adam Vratislav z Mitrovic v době morové epidemie v roce 1713 sv. Klimenta za patrona proti moru. Ke cti tohoto světce zavedl biskup exercicie právě v morovém roce 1713. Od roku 1714 byl slaven svátek sv. Klimenta ( 23. 11.) až do roku 1771 jako svátek zasvěcený
Biskup, který byl po celou dobu svého královéhradeckého pontifikátu velice aktivním stavebníkem ve městě i na svých panstvích, se na podzim roku 1713 rozhodl nahradit starou gotickou kapli, jež byla ve velice špatném stavu novostavbou. Podle dobových zpráv se zde nacházely dva oltáře- českých zemských patronů a sv. Klimenta. Poslední mše se konala 9. dubna 1714.
Pro svůj záměr se snažil biskup získat materiální a finanční podporu u městské rady v Hradci Králové, u předních šlechtických rodů ve východních Čechách. Prostředky se shromažďovaly jen pomalu a tak musel Jan Adam Vratislav v roce 1714 svoji žádost znovu opakovat.
Kromě města Hradce Králové přispěli na výstavbu nové kaple Piccollominiové, Morzinové, Šternberkové, Trautmannsdorfové, Nostitzové, hradečtí jezuité a provinciál bosých karmelitánů. . Mezi donátory patřil v roce 1715 také papež Kliment XI., což nepochybně dokládá prestižní význam celé této akce na území diecéze. Ve stejném roce byl vztyčen krov a o rok později byla hrubá stavba dokončena. 11. září 1716 se konala velká slavnost. Za zvuku trub a bubnů byly na lucernu vytaženy papežské insignie – tiára s dvěma klíči.
Dne 23. listopadu 1717 se v kapli konala již první mše. Od roku 1719 ( poprvé na Nový rok) zde byla zavedena pravidelná německá kázání určená pro německou minoritu ve městě. Až 14. září 1721 byla svatyně biskupem Janem Adamem Vratislavem vysvěcena. Památka tohoto zasvěcení se připomínala vždy v neděli před sv. Václavem.
Biskup Jan Adam Vratislaw z Mitrovic proslul nejen jako významný stavebník, ale projevil i vytříbený vkus vzdělaného aristokrata. K realizaci svých záměrů si vybral Jana Blažeje Santiniho-Aichla, proslulého pražského architekta, jenž splňoval jeho vysoké nároky na uměleckou kvalitu. Mladý umělec si získal v této době značné renomé na stavbách předních šlechtických rodů ( hr. z Lissau, Libštejnských z Kolowrat, Morzinů) a církevních řádů ( cisterciáků v Plasech, v Sedleci, na Zbraslavi, ve Žďáru n. S. a v okolí, augustiniánů kanovníků a theatinů v Praze, benediktinek v Panenských Břežanech, cisterciaček v Pohledu, benediktínů v Kladrubech u Stříbra, premonstrátů v Želivi), uvedeme-li alespoň nejvýznamnější Santiniho projekty a objednavatele před výstavbou kaple sv. Klimenta v roce 1714.
S účastí Jana Blažeje Santiniho se setkáváme na význačných stavebních podnicích Jana Adama Vratislava z Mitrovic, které obohatily město i jeho chrastecké panství o pozoruhodná architektonická díla ( zadní křídlo biskupské rezidence v Hradci Králové, 1715-1719, Chrast, kostel Nejsvětější Trojice, před rokem 1717, Chrašice, kostel sv. Martina, před rokem 1720 ). U stavebních akcí města, které umělec navrhoval, sloužil jistě Jan Adama Vratislav jako významný prostředník ( např. kostel sv. Antonína Poustevníka obnovený kolem roku 1719 na Slezském předměstí, zbořený při výstavbě pevnosti a pravděpodobně také architektura morového sloupu na náměstí z roku 1714).
U kaple sv. Klimenta nemáme přímo doloženo Santiniho autorství. Odvozuje se z jeho tehdejší činnosti pro biskupství v Hradci Králové a také z celkového velkorysého rozvrhu a kvality architektury, jež patří nepochybně k nejvýznamnějším dílům Jana Blažeje Santiniho v Hradci Králové, ale jistě také i vrcholného baroka ve městě.
Autor se zde musel vyrovnávat se složitými podmínkami. Byl determinován velikostí staveniště, jež vzniklo na místě zbořené gotické kaple a zůstalo stále sevřeno původní zástavbou- Bílou věží, radnicí a okolními městskými domy. Santini zde zvolil oválný půdorys zakomponovaný do obdélníka s okosenými rohy a vystupujícími rizality na třech stranách. Ze starší svatyně převzal severojižní orientaci sakrálního prostoru. Z jihu byla architektura spojena s Bílou věží, jejíž přízemí využil jako vstup do kaple. Jediné průčelí, které se pohledově uplatňovalo, se nachází na západní straně do ulice Rokitanského, další dvě – severní a východní zůstala zcela nebo zčásti uzavřena starší výstavbou.
Santini používal na fasádách kaple úsporných architektonických prostředků. Mělké rizality pokrývají ploché liseny pokryté rustikou. Výraznější plasticita se projevila pouze na profilované korunní římse a v tympanonu na rizalitech. S fasádami kontrastuje řešení partií nad korunní římsou. Strohý vzhled vnějších stěn vystřídala členitost a malebnost střechy a celé řešení graduje dominantní roli symboliky přesahující tradiční rovinu atributů a jejich užití je tak příznačné pro Santiniho tvorbu ( např. kostel v Kladrubech u Stříbra) . Až v této části vystupuje architektura kaple nad střechy okolních domů a projevuje se v siluetě města. Báňová střecha byla konstruovaná z obdélníku do podélně tvarovaného oktogonu, kde se uplatňují podélné paprsčité plochy. Štíhlý převýšený tambur odlehčují okna mezi úzkými pilířky pokrytými rustikou. Báňová stříška lucerny vrcholí pozlacenými svatopetrskými klíči a papežskou tiárou s křížem. Svědectvím promyšlené architektonické koncepce je nejen záměrné stupňování architektonických prostředků v exteriéru kaple, ale také zvolené půdorysně podvojné řešení, kdy interiér je založen nad křivkovým vzorcem – v našem případě ovál o rozměrech 14×11, a exteriér stavby nad okoseným obdélníkem.
O Santiniho tvůrčím přístupu vypovídá také vnitřní prostor s bohatě pročleněnými stěnami, s osmi výklenky umístěnými na hlavních i diagonálních osách a oddělených sdruženými jónskými pilastry, jež nesou průběžné kladí. Kupole nad oválem přechází v půdorysně oválnou lucernu s výškou prostoru 21 m.
Princip půdorysného řešení použitý u sv. Klimenta v Hradci Králové měl své předstupně na některých starších dílech Jana Blažeje Santiniho, zejména v kapli sv. Prokopa v Chotouni ( okr. Kolín) z let 1708-1710, ale projevil se také u jeho dalších architektonických realizací např. u bočních křídel v Panenských Břežanech nebo ve Křtinách ( Horyna).
Kaple sv. Klimenta se stala jednou z dominant Hradce Králové, sídelního města biskupství a její novou úlohu zachytili malíři, grafici a fotografové v četných vyobrazeních z doby barokní, z 19. a 20. století.
Původní vybavení kaple neznáme, dochovalo se až z mladšího období. Hlavní oltář s obrazem sv. Klimenta vznikl před polovinou 18. století. Olej na plátně průměrné kvality je dílem neznámého malíře. Představuje světce v krajině, na jejímž pozadí se objevuje moře jako symbol jeho mučednictví. Řezbářský program výzdoby úzce souvisí s ústředním námětem hlavního oltáře oslavou sv. Klimenta, jehož atributy berlu a kotvu drží dva andílci po stranách retáblu. Doplňuje je dvojice andílků na tabernáklu a hlavičky andílků na vrcholu nástavce. Jednoduchou symboliku uzavírá reliéfní motiv beránka. Dílo bylo hypoteticky připsáno Ondřeji Deckerovi, který v druhé polovině dvacátých let 18. století zahájil svoji činnost v Hradci Králové.
Úctu ke sv. Klimentu, k patronu biskupství a diecéze, demonstroval vzácný dar, který získal v roce 1737 tehdejší biskup Jan Josef hr. Vratislav z Mitrovic od papeže Klimenta XII. pro katedrální kostel sv. Ducha. Tělo sv. Klimenta bylo vyzdviženo v Římě a ostatky papeže a mučedníka byly přeneseny do Hradce Králové. K ostatkům byla připojena listina papeže Klimenta XII. V pozadí této aktivity stál agilní kapitulní děkan Michal Sardagnan, který se snažil různými způsoby zvýšit prestiž a postavení katedrály, ale i své vlastní osoby. Dalších deset let zůstaly ostatky svatého papeže a mučedníka umístěny provizorně v kostele sv. Jana Nepomuckého.
Až v roce 1747 objednal M. Sardagnan novou ostatkovou skříň v podobě prosklené rakve s pozlacenou dřevěnou konstrukcí a ve slavném procesí byla přenesena do katedrály, kde byla po bohoslužbách umístěna na pilíři přímo proti kazatelně.
Biskup Josef Adam hr. Arco prokazoval zvláštní úctu ke sv. Klimentu a instaloval v roce 1778 ostatkovou skříň na oltář sv. Antonína Poustevníka na východní straně severní lodi. Výzdobu ostatkové skříně doplnily vyřezávané květy pořízené tehdejším děkanem.
Při rozsáhlé úpravě katedrály v roce 1788 za biskupa Jana Leopolda Haye se dostala některá díla a relikviáře do kaple sv. Klimenta. Ostatková skříň svatého papeže byla umístěna na epištolní ( východní) straně této svatyně, kde se nachází do dnešní doby. Současně byl také přenesen soubor obrazů Křížové cesty do kaple sv. Klimenta, jenž zde zůstal až do její poslední opravy v letech 1995-1998.
Na hlavním oltáři v katedrále se od roku 1723 nacházely ostatky družiny sv. Voršily (lebky a kosti) získané z kláštera sv. Cecílie v Kolíně nad Rýnem. Jejich přemístění do kaple můžeme spojit s uvedeným rokem 1788. Pravděpodobně od této doby tvoří součást bočního oltáře s ostatkovou skříní sv. Klimenta.
Barokního původu je také Pieta na evangelijní straně kaple. Východiskem se stal pozdně gotický typ Piety s tělem Krista natočeným směrem k divákovi z kostela sv. Jakuba v Praze. Četné repliky a reprodukce svatojakubské Piety z doby barokní svědčí o její značné oblibě.
I v období osvícenectví přežívají některé tradiční formy barokní zbožnosti. Sv. Kliment se stále těšil oblibě mezi obyvatelstvem jako patron diecéze, jak dokládá „Píseň k S. Klimentu, Papeži a Mučedníku Páně ..“ ( Píseň ke sv. Klimentu, papeži a mučedníku Páně )vydaná v královéhradeckém nakladatelství Tybelly v roce 1799.
Jiné vydání písně ke sv. Klimentu pochází z roku.. a na lokální tradici nepochybně navazuje.
V roce 1804 se opravovala krytina na kopuli a vyměnily se poškozené papežské insignie na lucerně a do jednoho z klíčů byly vloženy pamětní listiny v českém a německém jazyku.
Za napoleonských válek se část vnitřního zařízení kaple přestěhovalo do sakristie a prostor sloužil jako skladiště sena a v roce 1805 také obilí.
V roce 1811 se vrátila svatyně ke svému původnímu účelu. Interiér devastovaný předchozím využitím byl opraven, vybílen a současně byl pořízen nový oltář, na který byla umístěna ostatková skříň sv. Klimenta.
Za biskupa Karla Boromejského Hanla vznikl v roce 1835 v kapli na evangelijní ( západní) straně nový oltář Božího hrobu.
V roce 1854 se při opravě střechy nahradila šindelová krytina plechem a pozlacovaly se také papežské insignie na lucerně.
Součástí rozsáhlého programu obnovy katedrály se v šedesátých letech 19. století stala také kaple sv. Klimenta. V roce 1869 dostal interiér novou pozdně klasicistní úpravu, jež se projevila v doplnění stávajících oltářů mramorovými menzami a novými tabernákly. Barokní architektura hlavního oltáře byla sjednocena novou barevností a A. Russ přemaloval obraz se sv. Klimentem.
Od poslední čtvrtiny 18. století se v souvislosti s kritickým hodnocením Hájkovy Kroniky české Gelasiem Dobnerem ( Wenceslai Hagek a Liboczan Annales Bohemorum 1781-1786 ), který odmítl spojení kostela sv. Klimenta v Hradci Králové s knížetem Bořivojem, soustředila pozornost historiografie na určení stáří této svatyně. Intenzívní zájem badatelů o řešení této otázky se projevil v průběhu 19. a ve 20. století. Většina historiků se přikláněla k raně středověkému vzniku kostela sv. Klimenta v Hradci Králové a spojovala ho s existencí hradiště, případně mu přisuzovala románský původ ( např. P. Švenda, V. V. Tomek, L.Domečka, A. Kubíček-Z. Wirth a další ). Objevily se i názory opačné, které posouvaly založení chrámu až do období 16. století ( K.J.Bienenberg). Poslední kritické zhodnocení jednotlivých stanovisek autorů a výsledků archeologických výzkumů přinesla studie M. Richtra a V. Vokolka z roku 1995. U kaple sv. Klimenta se nepodařilo jednoznačně prokázat starší původ než v první polovině 14. století.
Další oprava kaple sv. Klimenta je doložena z roku 1928, kdy se restaurovaly obrazy Křížové cesty, rakev sv. Klimenta a provedla se výmalba kaple, nové zasklení oken. Při otevření relikviáře s ostatky sv. Klimenta byly ostatky uloženy do nových hedvábných sáčků a celá rakev se nově přezlatila. Restaurátorské práce zajistila firma Soudil – Jenšovský, jež se zabývala opravami církevního mobiliáře.
Stavební stav kaple sv. Klimenta se v průběhu sedmdesátých let 20. století postupně zhoršoval a přispěly k němu i statické poruchy na Bílé věži, které se projevily i na budově kaple, jež s ní byla spojena. V roce 1979 byla navržena generální rekonstrukce sv. Klimenta, ale přípravné práce se nepodařilo zahájit . Současně byla odbourána sakristie na východní straně kaple, jež byla v havarijním stavu a byla připojena dodatečně k původní architektuře Jana Blažeje Santiniho. Poslední mše se zde konala 23. listopadu 1979. Na dlouhou dobu se sakrální prostor pro liturgické účely uzavřel.
V roce 1983 vznikl projekt statického zabezpečení Bílé věže, jehož součástí se stala dokumentace k opravě kaple sv. Klimenta ( ing. arch. Andres). Provoznímu zázemí Bílé věže a kaple mělo sloužit společné nové zařízení ( vrátnice a sociální zázemí) vybudované na východní straně. Kaple sv. Klimenta nebyla již určena pro bohoslužby, ale od roku 1985 se prosazovalo využití pro expozice zvonařství a kovářství Krajského muzea východních Čech v Hradci Králové.
Z hlediska využití památkového objektu se situace změnila v roce 1991, kdy byla kaple převedena z majetku státu do vlastnictví Římskokatolické církve, resp. Děkanského úřadu u sv. Ducha v Hradci Králové. V této době se s dokončením rozsáhlé rekonstrukce interiéru a statického zajištění Bílé věže znovu otevřela akutní otázka generální opravy kaple.
Příprava náročné akce byla zahájena v roce 1992. Významnou roli zde sehrál Společnost ochránců památek. Od roku 1995 se prováděly stavební práce podle projektu ing. arch. J.Krejčíka, které spočívaly ve statickém zabezpečení trhlin mezi Bílou věží a kaplí, v opravě střechy, včetně papežské tiáry, v restaurování interiéru včetně mobiliáře.
V roce 1996 byla na východní straně ke kapli přistavěna nová sakristie. Současně byl vedle věže vybudován domek pro prodej vstupenek na Bílou věž. Restaurátorské průzkumy ( J.Čoban) odkryly původní barevnost v interiéru ( studený béžový tón) a také konsekrační kříže z této doby. Podařilo se objevit celkem 12 konsekračních křížů, jež byly po transferu znovu osazeny na původní místo na novou omítku. V roce 1998 byly dokončeny stavební práce a celková rehabilitace interiéru. Jeho součástí se stalo restaurování stávajícího vybavení kaple.
Nákladná oprava byla zajišťována státními finančními příspěvky z Ministerstva Kultury ČR. Významným způsobem na ni přispěl Magistrát města Hradce Králové, Okresní úřad v Hradci Králové, místní duchovní správa. Ze zahraničních organizací se podílelo sdružení Kirche in Not z Königstein
Závěrečnou etapu financovanou pouze z prostředků Děkanského úřadu představovalo doplnění interiéru kaple o nový mobiliář podle liturgických předpisů II. vatikánského koncilu. Návrh výtvarného řešení na mensu, ambon, křesla a dva taburety připravil v roce 2000 akademický sochař Stanislav Malý. 26. srpna roku 2000 byl nový oltář vysvěcen.
Doc. PhDr. Vladimír Hrubý